Co právě píšu?

Vážené členky, vážení členové Klubu autorů literatury faktu, milí přátelé a příznivci,

chtěli bychom rozšířit náš KALFÍK – Zpravodaj klubu autorů literatury faktu o pravidelnou rubriku s názvem Co právě píšu, v níž budete mít příležitost seznámit ostatní členy s připravovanou knihou, týkající se oblasti literatury faktu. Uvažovaný rozsah jednoho příspěvku je přibližně 1 normostrana, to znamená 30 řádků s 60 znaky včetně mezer na řádek. Váš příspěvek může doprovázet také fotografie, vztahující se k obsahu textu.

Předpokládáme, že KALFÍK, nadále vycházející dvakrát ročně, bude rozesílán nejen členům, ale například také nakladatelům, kteří mají publikace literatury faktu ve svých edičních plánech.  I pro ně to bude příležitost seznámit se v předstihu s Vaší činností, plány, záměry.

NAPIŠTE NÁM!

Co právě píšu?

Po úspěšných knihách Těžké roky Velké války a Příběhy (nejen) tvaroženských četníků se nyní věnuji další osobnosti z naší obce. Významnou osobností našeho válečného a poválečného zdravotnictví je generálmajor, MUDr. prof. Josef Liškutín. Narodil se 13. srpna 1910 ve Tvarožné u Brna v početné rolnické rodině. Rodiče nechali nadaného syna vystudovat gymnázium a v letech 1929-1934 Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Po návratu z vojenské služby nastoupil jako asistent do Patogicko – anatomického ústavu lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně v nemocnici u sv. Anny v Brně.   Protektorátní úřady mu povolily tříměsíční studijní pobyt v Paříži z důvodu rozšíření znalostí při léčení rakoviny. Tam se dal k dispozici československému zahraničnímu odboji a zahraniční armádě. Ve Francii se seznámil se skupinou mladých českých umělců a intelektuálů a pokoušel se přispět k vyléčení jedné z nich, vážně nemocné skladatelky a dirigentky Vítězslavy Kaprálové. Stýkal se i s jejím strýcem podplukovníkem Bohumilem Kaprálem a pozdějším manželem Jiřím Muchou. Po porážce Francie a podpisu její kapitulace byl Josef Liškutín zařazen mezi vojáky evakuované do Anglie. Tam se při své práci a mnoha funkcích potkával se špičkami politické a vojenské reprezentace okupovaného státu. Byl hygienikem i přednostou bakteriologické laboratoře československé brigády ve Velké Británii. Pomáhal našim medikům, aby mohli dostudovat na anglických univerzitách. Podílel se na přípravných pracích pro organizaci zdravotní péče v osvobozené vlasti a na přípravě akce UNRRA. V srpnu 1944 byl odvelen na východní frontu. V ukrajinském Chustu připojil k čs. armádnímu sboru. S ním absolvoval dlouhou cestu až do osvobozené Prahy. Jeho vzpomínky jsou zapsány na stránkách obecní Pamětní knihy. Po válce využil nabídku a pracoval v Praze. Tam se potkal se svou budoucí manželkou Anežkou, se kterou se oženil. Narodily se jim dvě dětí, dcera Ivana a syn Vít. Josef Liškutín přednášel, psal, podílel se na vybudování hygienickou-epidemiologické, zdravotnicko-statistické a laboratorní služby v poválečné armádě.  Po habilitaci na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně v lednu 1947 byl jmenován docentem v oboru obecné hygieny a epidemiologie. V roce 1951 byl plukovník MUDr. Doc. Josef Liškutín jmenován náčelníkem nově vzniklé Katedry vojenské hygieny a epidemiologie J. E. Purkyně v Hradci Králové a v roce 1954 v Brně jmenován profesorem. V pátek 6. května 1955 byl povýšen do hodnosti generálmajora. Byl aktivní v mnoha fukcích a pro studenty i náročným pedagogem. Napsal řadu učebnic, publikací, článků, referátů a knihy Lékařské zkušenosti z druhé světové války a Vojenská hygiena. V jeho albech se zachovalo mnoho zajímavých fotografií. Zemřel v pátek 8. února 1957. Po rozloučení v Hradci Králové byly ostatky zesnulého převezeny do rodné obce. Tam se konal pohřeb s vojenskými poctami. Publikace bude doplněna mnoha fotografiemi, vzpomínkami spolupracovníků i příbuzných, citacemi z kronik, rodokmenem rodiny i popisem jeho příbuzenského vztahu se známým letcem RAF, brigádním generálem Miroslavem Liškutínem.

         František Kopecký, kronikář ve Tvarožné, kronikář Brněnského městského střeleckého sboru