Aktuality

Pocta Miroslavě Polákové

„Riadila sa vlastným svedomím, korektnosťou a čestnosťou. To sú jej devízy.“

Vystúpenie profesora Jozefa Leikerta na prezentácii knihy Miroslavy Polákovej „Měli odvahu žít“ v Panskom dome v Uherskom Brode, 14. december 2018 

Vážený pán starosta mesta Uherský Brod Ing. Ferdinand Kubáník, vážený pán zástupca starostu mesta Uherský Brod Ing. Petr Vrána, vážený pán riaditeľ Finančného úradu v Uherskom Hradišti Ing. Pavel Zámečník, vážený pán riaditeľ Gymnázia v Uherskom Hradišti doc. RNDr. Zdeněk Botek, CSc., vážený pán riaditeľ Strednej školy – Centra odbornej prípravy technickej v Uherskom Brode a bývalý starosta Uherský Brod Ing. Ladislav Kryštof, ctené dámy, ctení páni, milí priatelia,

príhovor k uvedeniu knihy Miroslavy Polákovej „Měli odvahu žít“ začnem otázkou: Pamätáte si, čo sa stalo v roku 1985? Predpokladám, že nie, veď to bolo pred vyše 30 rokmi... Pre oživenie pamäte spomeniem niekoľko historických momentov:

V Prahe sa konali Majstrovská sveta v hokeji a naši hokejisti získali zlato. V severnom Atlantiku našli trosky potopenej lode Titanic. Michal Gorbačov sa stal generálnym tajomníkom Komunistickej strany Sovietskeho zväzu a Gustáv Husák po tretí raz prezidentom Československa. V Kolumbii vybuchla sopka, zomrelo 25-tisíc ľudí. Na Strahove bola spartakiáda a najväčší úspech malo cvičenie na skladbu Poupata Michala Davida.

Pre ilustrácie ešte spomeniem, že v roku 1985 zomrel scenárista Jaroslav Dietl. Zomrel aj svetoznámy maliar Marc Chagall a manželka Reinharda Heydricha Lina Heydrichová.

V roku 1985 sa však narodil portugalský futbalista Cristiano Ronaldo, ruský hokejista Alexander Ovečkin, ale aj český spevák a herec Vojtěch Dyk.

V roku 1985 sa stala ešte jedna udalosť. Miroslava Poláková začala písať knihu „Měli odvahu žít“, kvôli ktorej sme sa dnes stretli. Tvorila ju 33 rokov. Počujete dobre, vážení a milí priatelia, 33 rokov, čo je skoro polovica jej života.

Kniha má 1.256 strán a jej duševná hodnota je nevyčísliteľná. Napriek tomu nedostala za ňu honorár ani korunu. A keď chcela, aby kniha vyšla, musela zháňať sponzorov, chodiť a prosiť... Spomínam to len preto, aby sme si uvedomili, čo všetko predchádzalo vydaniu knihy „Měli odvahu žít“.

Našťastie doktorka Poláková nikdy nehľadela na peniaze, čas, ani námahu. Materiálne nie je bohatá, jej bohatstvo sú vedomosti, múdrosť a mimoriadna pracovitosť, ktoré sú zhmotnené aj v spomínanej knihe.

A tá je v mnohom unikátna, posúďte sami, milí priatelia: V knihe je uverejnených 528 fotografií a vystupuje v nej 2083 osobností, zväčša z Uherskobrodska.

Pre úplnosť ešte dodám, že v knihe je úctyhodných 2481 citácií a odvolávok.

Aj preto sa skláňam pred autorkou. Predovšetkým jej ďakujem za neskreslenú a pravdivo zachytenú históriu. Neklamala, nekamuflovala, neprispôsobovala dejiny, ako sa neraz stáva. Nemusela to robiť, ani to nepotrebovala. Nebola nikým platená, ani podplatená. Riadila sa vlastným svedomím, korektnosťou a čestnosťou. To sú jej devízy.

Vážim si, že podľa zásluh postavila pomník všetkým, ktorí sa z Uherskobrodska zapojili do odboja. Niektorí boli čestní, iní menej statoční a našli sa i zradcovia a podliaci. Aj oni tvoria dejiny a treba o nich písať rovnako, či sa to niekomu páči, alebo nepáči.

Oceňujem, že tam, kde bolo treba, pochválila, ako na druhej strane poukázala na chyby a ľudské zlyhania. Tých bolo v odboji na Uherskobrodsku tiež dosť. Viac však bolo odvahy, nebojácnosti a obetavosti. Napriek tomu veľa ľudí zomrelo: nezmyselne, kruto a zbytočne. Za nich a za potomkov, z ktorých niektorí sú na prezentácii prítomní, Miroslave Polákovej ďakujem. Predovšetkým jej ďakujem za odvahu a vytrvalosť, najmä však za posolstvo, ktoré knihou prináša.

Tým, že som historik a spisovateľ literatúry faktu, viem posúdiť, koľko úsilia a námahy ju stálo napísanie tohto diela, ale aj koľko strádania, prebdených nocí a precestovaných kilometrov, kým našla posledných pamätníkov.

Profesionálne doktorku Polákovú sledujem dlhšie a bol som aj pri obhajobe jej doktorandskej práce na Masarykovej univerzite v Brne. Už vtedy bol jej výskum obdivuhodný, ale niektorí mladí pedagógovia – historici, ktorí dovtedy nič poriadneho neurobili, nerozumeli jej a za každú cenu ju chceli potopiť. Aj sa im to na určitý čas podarilo. Ona sa však nevzdala, stála si za svojim a vo výskume pokračovala ďalej. Neviem, kde sú dnes všetci tí neprajníci a čo v živote dokázali, viem však presne, kde je Miroslava Poláková a kde sa vedomostne posunula. Výsledkom je dielo, ktoré v mnohom nemá obdobu. Napriek tomu možno očakávať, že sa nájdu ďalší závistlivci a budú v rôznych smeroch nepríjemní. Nakoniec, život nie je jednostranný, ani každý deň nie je nedeľa – ale ona to veľmi dobre vie...

Na rozdiel od mnohých, ju môže hriať, čo svojou usilovnosťou dokázala a akú nevšednú knihu napísala. Rovnako nech ju hrejú spokojní študenti, ktorých za 37 rokov – čo nepretržite učí na Gymnáziu v Uherskom Hradišti – vychovala. Koľkým ukázala cieľ, životnú cestu a čo všetko ich naučila... Sú ich stovky a stovky. Dodnes je pre mnohých vzorom, príkladom a pre niektorých aj ideálom....

Doktorka Poláková je svojrázna a preto má aj svojich Salierov, ako mal geniálny Mozart. Netreba však zabúdať, že Mozart bol dokonalý aj vďaka salierovmu tieňu. Neprajníci, závistlivci a inak pokrivení ľudia tiež posúvajú, mobilizujú, inšpirujú, aj keď viac konšpirujú, kombinujú, kamuflujú...

 Milí priatelia,

trochu som odbočil, hoci som chcel viac hovoriť o knihe, ktorá má nádherný názov „Měli odvahu žít“. Koľko poetiky, múdrosti a životnej pravdy je ukrytých v tých troch slovách –„Měli odvahu žít“. Pritom ľudia na Uherskobrodsku, ale aj v iných častiach Moravy a Čiech chceli aj v ťažkých vojnových časoch žiť, radovať sa, plodiť a vychovávať deti. Dnes je iná doba a žijeme iný život: bezpečnejší, vyrovnanejší, plnohodnotnejší, a predsa sa bojíme a neraz strácame odvahu. Potrebujeme veľa odvahy, veľa síl a veľa vytrvalosti.

Kniha Miroslavy Polákovej je poučná aj v tom, že nás učí vážiť si hodnoty, bojovať za pravdu a nebáť sa zajtrajšieho dňa, nech bude akýkoľvek ťažký. Slnko nakoniec vždy vyšlo, hoci nejedna búrka trvala dlhšie, ako sme predpokladali...

Napriek tomu, že knihu som pre pražské vydavateľstvo Academie posudzoval a urobil do nej úvod, hovorím o knihe málo. Úmyselne. Uvedomujem si totiž, že netreba, kniha hovorí sama za seba jasnou a zrozumiteľnou rečou. Treba si ju len otvoriť a začítať sa do nej. Nie je to ľahké čítanie, ani prechádza vysnívanou krajinou, či zoznámenie sa s bezproblémovými ľuďmi. Je to tvrdá, miestami až neľudská realita, ktorou museli prejsť viacerí rodičia, starí rodičia a možno aj niektorí z vás, milí priatelia, keď ste boli malé deti. Poučme sa z histórie a neopakujme chyby minulosti – život je príliš krátky a stojí za to žiť v láske, v porozumení a v tolerancii.

Čo zaželať Miroslave Polákovej, ale aj nám ostatným? Počúvajme sa, pomáhajme si a buďme si oporou. Bez pomoci druhého sa ťažko žije, ale aj ťažko umiera. Potrebujeme sa, potrebujeme lásku a obetavosť druhého. Potrebujeme dávať, ale aj prijímať. Viac dávať, aby sme mohli viac dostávať. Nakoniec lásku, veľa lásky potrebujeme aj po smrti, ako ju potrebujú hrdinovia knihy Měli odvahu žít“. Len tak pochopíme ich neľahký život a krutú, nezmyslenú smrť; len tak dokážeme odpustiť zradcom, vrahom a inak nedobrým ľuďom...

Teší ma, že tvorba Miroslavy Polákovej – myslím tým historicko-vedeckú, ale i pedagogickú – siaha na Slovensko. Ako jedna z mála českých historičiek a historikov objektívne spracováva slovenské dejiny, nehovoriac o tom, že niekoľko rokov učila na dvoch slovenských univerzitách, vrátane mnohých prednášok a vystúpení na konferenciách.

Na Slovensku si vážime, čo doktorka Poláková urobila pre česko-slovenské vzťahy, pre kultúru, umenie, pre milé spolužitie dvoch národov. Našou vďakou je aj skladba tu prítomnej slovenskej skladateľky Tatiany Tretinovej, ktorá ju venovala autorke knihy „Měli odvahu žít“.

Vypočujeme si ju teraz v svetovej premiére: Tatiana Tretinová – Pocta Miroslave Polákovej  

Vyhlášení cen E.E. Kische za literaturu faktu

V Letohradu byly 19. září 2018 vyhlášeny ceny E.E. Kische za litreraturu faktu.

Podrobné informace a fotografie z akce najdete v rubrikách "Literární ceny" a "Fotogalerie"

Soutěž Nejlepší starosta/primátor 2014-2018

Zveřejňujeme dopis výboru KALF, kterým se obracíme na Svaz měst a obcí ČR s naší nominací na nejlepšího starostu za období 2014-2018. Je jím starosta Letohradu, pan Petr Fiala.

Svaz měst a obcí České republiky

  1. května 1640/65 (budova Kongresového centra Praha, vchod č.9)

14000 Praha 4

 

Soutěž Nejlepší starosta/primátor 2014-2018

Ráda bych touto cestou jménem Klubu autorů literatury faktu podpořila
starostu města Letohradu Petra Fialu, s nímž náš spolek léta
úspěšně spolupracuje. Město, které vede, nese čestný název Letohrad -
město literatury faktu. Pan starosta společně s dalšími lidmi z vedení
města, podporuje literaturu faktu, spisovatele, pečuje o zachování
historické paměti národa. To je vzácnost. Měst, která se starají o
rozkvět naší literatury, je u nás jak šafránu.

Už mnoho let v Letohradu udělujeme Mezinárodní literární Cenu Egona
Ervina Kische. Letos tomu nebude jinak. Můžete se přijet přesvědčit ve
dnech 19.-20. září 2018 do Tvrze Orlice. Opět se zde sejdou významní
čeští a slovenští spisovatelé, mezi něž patří například Karel Richter,
Roman Cílek, Rudolf Schuster – bývalý slovenský prezident, jenž je
rovněž naším členem, či známý cestovatel Miloslav Stingl nebo slovenský
autor a historik Jozef Leikert. Do města se sjedou také představitelé
významných nakladatelství a vydavatelství z celé ČR. To vše zásluhou
vstřícnosti Petra Fialy.

Do Letohradu jezdíme dlouhá léta a nikdy neopomeneme procházku jeho
ulicemi. Pokaždé konstatujeme, že město vzkvétá, je velice čisté. Na
každém kroku je vidět, že je v rukách dobrých hospodářů. Bez nadsázky,
do Letohradu jezdíme jako domů a pokaždé se těšíme nejen na setkání s
panem starostou, ale také se studenty škol na besedách, na něž s námi
Petr Fiala rovněž chodí.


Budete-li mít zájem, přijeďte se podívat ve výše uvedených dnech do
Tvrze Orlice.

                                                                                                     Jana Vrzalová

                                                                         Předsedkyně Klubu autorů literatury faktu

 

Starosta Letohradu, pan Petr Fiala (vlevo) předává Cenu E.E. Kische panu Rudolfu Schusterovi, bývalému prezidentovi Slovenské republiky. Letohrad, září 1917

Za Zdeňkem Mahlerem

V sobotu 17. března 2018 podle zprávy sdělovacích prostředků zemřel známý český spisovatel a scénárista, publicista a muzikolog, člen Klubu autorů literatury faktu, PhDr. a dr.h.c. Zdeněk Mahler. Je to zajisté smutná zpráva pro celou českou kulturní veřejnost, a zejména pro nás, jeho kolegy, obdivovatele a souvěrce v zaujetí pro společensky přínosnou literární tvorbu s uměleckými estetickými ambicemi.

 

Uvědomujeme si pod dojmem této zprávy, že život každého z lidí je nezávisle na naší vůli s nezměnitelnou určitostí přesně vymezen a nikomu se nikdy za žádných okolností nepodaří cokoli na této železné

zákonitosti změnit. Nezbývá než hledět jí zpříma do očí statečně a s moudrou důstojností plynoucí z vědomí, že není jiné možnosti, jak překonat hranici smrti a žít dále navzdory jejímu ničivému zásahu, než prožít svůj vyměřený úsek života plně, prospěšně, a tím i krásně. Člověk přece jen nakonec žije i po svém odchodu ze života v tom, co kdy vykonal dobrého a užitečného pro lidi svými nejbližšími počínaje, pro lidi známé i neznámé, pro národ, pro svou vlast, pro lidstvo vůbec.

Podle dosahu a hodnoty jeho záslužnosti je dáno trvání životního přesahu každého zemřelého člověka do věčnosti. Se zřetelem k tomu, i když slova nedokážou odstranit bolest z loučení, ba spíše ji rozjitří, je potřeba přece jenom říci zřetelně a v co největší úplnosti, jakým způsobem a do jaké míry je ten, kdo odešel, nadále přítomen, a tedy žije v nás všech, kteří tu prozatím zůstáváme, v hodnotách, které vytvořil a které budou žít i po nás.

Před sedmi lety, v roce 2011, Zdeňku Mahlerovi porota za předsednictví doc. PhDr. Jana Halady na Mezinárodním knižním veletrhu v Praze slavnostně udělila cenu Miroslava Ivanova za celoživotní dílo, což samozřejmě neznamenalo, že by se tím již tehdy jeho tvůrčí aktivita a literární tvorba pokládaly za dovršené a uzavřené. Sám dalšími artefakty své literární tvorby v následujícím období sahajícím až k březnu letošního roku potvrdil trvání své tvůrčí síly a mohovitosti.

 Patřil k osobnostem, které si mohly říci s Janem Nerudou: Já ledačím jsem byl v tom božím světě, a čím jsem byl, tím jsem byl rád. Jeho literární tvorba obráží svou tematickou i žánrovou pestrostí proměny jeho pracovních i tvůrčích působišť, zájmů a podnětů. Křídla k rozletu si zkoušel již v době studií v redakci studentského časopisu Předvoj. Záhy začal spolupracovat s Československým rozhlasem, v jehož vzdělávací redakci poté působil několik let spolu s Ludvíkem Aškenazym, Arnoštem Lustigem, Otou Pavlem, Karlem Kynclem. 

Zajímavou zkušeností pro něj byla i několikaletá pedagogická činnost ve funkci asistenta na Akademii múzických umění i na ministerstvu školství v postavení tajemníka. Tehdy se již význačně uplatňoval jako dramaturg Laterny magiky a v této funkci se výrazně podílel na přípravě jejího oslňujícího úspěchu na světové výstavě Expo 58 v Bruselu. Nelze nezmínit, že se v roce 1956 jako zástupce Čekoslovenska zúčastnil zasedání generální konference UNESCO v Dillí.

 Bohatá je i jeho tvorba scenáristická. Jmenujme alespoň několik nejmarkantnějších filmových děl, na nichž pracoval: Svatba jako řemen, Jak se zbavit Helenky, Flirt s slečnou Stříbrnou, Nebeští jezdci, Den sedmý, osmá noc, Píšťalka pro dva, Dlouhá bílá niť, Božská Ema, Koncert na konci léta, Mí Pražané mi rozumějí, monumentální, hluboce působivý třídílný portrét Ano, Masaryk. Pro rakouskou a německou televizi vytvořil úchvatné dramatické výpovědi o životě velikánů, Strause, Mozarta i svého příbuzného Gustava Mahlera. Je autorem řady rozhlasových vzdělávacích pořadů a článků v tisku, a zejména dlouhé, až nedohledně dlouhé řady knih umělecko-dokumetárního žánru, Bůh a lokomotiva, Jak se stát bubeníkem královské gardy, Hledání zlatého věku, Neohlížej se, jde za námi kůň, Sbohem, můj krásný plameni, Katedrála, Ano, Masaryk, Kdo svůj národ miluje, nešetří ho. Král a lazebnice… a další a další díla až po jeho nesmírně cenné paměti, podávající svědectví nejenom o tíze a složitosti doby a poměrů, ve kterých žil a tvořil svá díla, ale i o velikosti jeho vlastního osobitého tvůrčího potenciálu a lidských kvalitách.

 Zdeňku Mahlere, drahý náš kolego, 

skláníme se v této smutné chvíli v hluboké úctě k tvému dílu před tvou nadále s námi žijící osobností.  Neskonalou posilou jsou pro nás slova, která jsi pronesl před sedmi lety při svém vstupu do našeho Ivanovem založeného Klubu autorů literatury faktu:

„Jsem hrdý, že jste mě přijali mezi sebe, do sdružení, jehož členy byli i moji přátelé František Kožík, Arnošt Lustig, Jaromír Hořec i Vojtěch Zamarovský, neboť literatura faktu s uměleckými ambicemi, které svým literárním dílem i svou organizátorskou a propagační činnosti v uvědomělé pospolitosti razíte cestu rozvoji poznání a kultivovaného smýšlení ve službě národu, vlasti jako sebevědomé a rovnoprávné součásti evropské soudržnosti a masarykovské humanitě je i mým osobním životním programem, který mě s vámi neodlučně sdružuje.“

  

Jménem všech členů našeho i Tvého literárního sdružení

emeritní předseda KALFu

Karel Richter

 

Dáma české kultury

PhDr. Zora Dvořáková, členka KALFu, oceněna na festivalu Mene Tekel

Historička a členka KALFu, PhDr. Zora Dvořáková, převzala v neděli 25. února na festivalu Mene Tekel cenu Dáma české kultury. Blahopřejeme!

http://www.epochtimes.cz/2018022624019/Cenu-Dama-ceske-kultury-obdrzela-historicka-Zora-Dvorakova-predstavila-i-svou-novou-knihu.html 

 

Tragédie Jána Kuciaka se dotkla i nás

Celé Slovensko zasiahla tragédia, pri ktorej zomrel investigatívny novinár Ján Kuciak a jeho snúbenica Martina Kušnírová. Nielen v Bratislave, ale aj v Banskej Bystrici, či Poprade vychádzajú ľudia do ulíc a zapaľujú sviečky na  pamiatku dvoch mladých ľudí, ktorých cez víkend brutálne zavraždili.

Vážení slovenští kolegové,

smutná zpráva o bestiální vraždě Jána Kuciaka a jeho snoubenky zasáhla také nás, české novináře a spisovatele. Dovolte, abych  Vám i příbuzným a přátelům obou zavražděných jménem Klubu autorů literatury faktu vyjádřila upřímnou soustrast.

Jsme otřeseni a zhrozeni, že se něco takového vůbec mohlo stát v demokratické společnosti, že novinář musel zaplatit životem za to, že poctivě  a svědomitě vykonával svou práci. Platit životem za svobodu slova není přípustné.

Doufáme, že chladnokrevná vražda bude důkladně vyšetřena, vinicí odhaleni a dle zákona potrestáni.

Čest památce Jána Kuciaka a jeho snoubenky!

 

Jana Vrzalová

předsedkyně

Klub autorů literatury faktu

 

POZVÁNKA A VÝZVA

Dne 29. května 2018 se od 16 hodin v pražském Divadle U Valšů (https://www.zivot90.cz/5-divadlo-u-valsu; Karoliny Světlé 18, Praha 1, sídlo Život 90, z.ú.) bude konat setkání potomků slavných, tradičně pořádané Vráťou Ebrem. 

Toto setkání bude jiné než ta předchozí a odlišné než budoucí, která jsou ještě v plánu. Sejdou se na něm totiž potomci čs. vojáků, kteří úspěšně splnili rozkaz a provedli útok na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.

Vratislav Ebr, který je duší této akce, pochází z rodiny Josefa Valčíka. Přijede rovněž jeho sestřenice Vlasta Tkadlecová a také například představitelka rodiny Jozefa Gabčíka.

Setkání se zúčastní nejen potomci těch, kteří 18. června 1942 našli smrt ve svém úkrytu  v pravoslavném chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze, ale také těch, kteří příslušníkům čs. výsadků jakkoliv pomáhali.

V této souvislosti prosíme  potomky rodin, případně ještě žijící pamětníky,  kteří čs. vojákům pomáhali, aby se pořadatelům přihlásili. Pátráme například po rodině statečných příslušníků protinacistického odboje z rodiny Ogounů. Její dva synové byli vynikající atleti - Milan Ogoun na 400 m a Luboš Ogoun, dorostenecký rekordman na 1000 m a výšku, pozdější baletní mistr. Ukrývali atentátníky na R. Heydricha a díky tomu, že nebyli sousedy prozrazeni, přežili heydrichiádu.

Ozvěte se buď prostřednictvím facebooku Klubu autorů literatury faktu, který se na setkání také podílí, případně na adrese: kroska.caches@seznam.cz

V získávání adres potomků lidí citovaných událostí rovněž významně pomáhají historici Jaroslav Čvančara a Vlastislav Janík. 

Vyprávění pamětníků umocní hudba a zpěv s recitací.

Vyhlašování výsledků literárních soutěží 2018

KALF oznamuje termíny vyhlašování vítězů jím organizovaných literárních soutěží na rok 2018

Literární ceny Miroslava Ivanova                        – 11. května 2018, Literární sál Výstaviště Praha,  začátek 16:00 hod.

 

Chlumecká literární cena Jaroslava Golla     -  září 2018, Velký sál Klicperova domu Chlumec nad Cidlinou,          začátek 17:00 hod.

 

Literární ceny E. E. Kische                                         - 19. – 20. září 2018,  Tvrz Orlice, Letohrad

 

                                                                                              POZOR!

Uzávěrky soutěží M. Ivanova a E. E. Kische jsou  ve středu 28. února 2018.  Práce po předchozí domluvě přijímá Jan Halada (jan.halada@fsv.cuni.cz).

Uzávěrka soutěže J. Golla je 30. dubna 2018. Práce po předchozí domluvě přijímá Marcela Přerovská (klicperuvdum@chlumecnc.cz  nebo na kalf.prerovska@gmail.com).

CO SE SKRÝVÁ ZA NÁZVEM ZKÁZA ZELENÉHO ČTYŘLÍSTKU?

Přinášíme článek, přejatý t webu www.radio.cz (link viz níže), kde najdete i zvukový záznam rozhodovru se Z. Dvořákovou.

http://www.radio.cz/cz/rubrika/panorama/co-se-skryva-za-nazvem-zkaza-zeleneho-ctyrlistku

Ústav pro studium totalitních režimů při slavnostním večeru v Senátu předal ceny za svobodu, demokracii a lidská práva. Podle jeho ředitele Zdeňka Hazdry se cena váže k hodnotám 17. listopadu roku 1939 i 1989. Jednou z oceněných je historička Zora Dvořáková, a to za mimořádný přístup k moderním českým dějinám. Je například autorkou první životopisné knihy o Miladě Horákové.

Zora Dvořáková, foto: ČTK

Zora Dvořáková, foto: ČTK

Napsala ji díky Otakaru Krouskému, který po odchodu z advokacie pracoval jako ekonomický náměstek ve vydavatelství Melantrich. Se Zorou Dvořákovou se znali už od 60. let, kdy se chystala vydat knihu o Masarykovi s názvem Než se stal prezidentem. Otec doktora Krouského byl totiž Masarykův blízký spolupracovník. 

"Dal mě paměti svého otce, které byly psané rukou, a nikdo je nikdy neviděl. Když se změnil režim v roce 1989, tak mi asi za dva měsíce zavolal, a řekl mi něco, co jsem po celá dlouhá léta, co jsme se spolu znali, netušila. On to byl právní zástupce nezletilé Jany Horákové, dcery Milady Horákové. I když jsme si těch dvacet let tak důvěřovali, tak tohle tajil. A dodal: a já vám to říkám proto, že vás mohu uvést do toho tématu. A vaší povinností je začít pracovat na životopise Milady Horákové. Já mu tehdy řekla: pane doktore, to ne. Pro mě je to téma tak drásající, že to není možné. On se na mě rozzlobil. Asi za týden mi znovu zavolal a pozval mě do kavárny Slavia. U okna tam seděl s takovou křehkou starší dámou, a řekl mi: tak to je sestra Milady Horákové, paní Věra Tůmová. Ona vám poskytne všechny informace, abyste i z toho osobního hlediska pronikla do toho profilu Milady Horákové. Velice jsme si s paní Věrou Tůmovou porozuměly, poskytla mi řadu cenných informací. A já jsem pak jako historik postupovala tak, jak historik postupovat má. Začaly se otevírat archivy. A já z nich dokázala vydolovat, co se dalo." 

Vy jste se zabývala i dalšími zajímavými tématy. Napsala jste knížky Z letopisů třetího odboje, Navzdory nenávisti a Zkáza zeleného čtyřlístku. Jak se k vám tato témata dostávala? 

"Pokud není společnost dostatečně vyspělá, tak samozřejmě může třeba i tu demokracii zneužívat, což tedy v mnohém v současnosti děje. Ale já hlavně oceňuji jedno - svobodu."

"Já sama jsem z rodiny, která byla politicky pronásledovaná. Můj otec si prožil své, a můj muž byl politický vězeň, který prošel jáchymovskými lágry. Já jsem pracovala v památkové péči, ale odtud, když začala normalizace, jsem byla vyhozena. Takže já leccos z toho znám, ze své vlastní životní zkušenosti. Pokud se týká knížky Zkáza zeleného čtyřlístku, je to sice důkladně založeno na faktografii, ale je to psáno jako beletrie, a týká se to zkázy selského stavu. Z naší paměti už dnes vypadlo, že v minulosti rolníci, jako svůj znak, měli zelený čtyřlístek. Ten si nechávali udělat třeba na průčelí svého domu. Proto jsem použila tenhle název. Je to popsaný osud strýce mého muže, který byl takovým ukázkovým hospodářem, ale byl z toho svého statku vyhnán i s rodinou, a to je v téhle knížce popsáno." 

Jak vy sama jste prožívala před lety 17. listopad? 

"Velmi vzrušeně. Vědomí, že se něco děje, jsem vnímala už když bylo svatořečení sv. Anežky. Přímo 17. listopadu jsem v Praze nebyla, ale pak ano, a prožívala jsem to s nesmírným nadšením." 

Vyrostla nová generace, která listopad nepamatuje. Splnila se vám přání, očekávání? 

"Pokud není společnost dostatečně vyspělá, tak samozřejmě může třeba i tu demokracii zneužívat, což tedy v mnohém v současnosti děje. Ale já hlavně oceňuji jedno - svobodu." 

 Zdeňka Kuchyňová   18.11. 2017

Český rozhlas a kniha Jany Vrzalové

Jana Vrzalová sepsala příběh odbojářky Ireny (Inky) Bernáškové, dcery grafika Vojtěcha Preissiga, která se stala první Češkou popravenou nacisty. Kniha vyšla pod názvem Zasnoubena se smrtí v brněnském nakladatelství JOTA. Současně vznikla stejnojmenná výstava, kterou připravil Jaroslav Čvančara.

Inka Bernášková tiskla časopis V boj válečkem na nudle,“ říká autorka knihy

Irena (Inka) Bernášková - Foto:  Česká televize

Irena (Inka) Bernášková   Foto:  Česká televize

Celý reportážní blok najdete na: http://www.rozhlas.cz/brno/zelnyrynk/_zprava/inka-bernaskova-tiskla-casopis-v-boj-valeckem-na-nudle-rika-autorka-knihy--1766671 

Jana Vrzalová a Jaroslav Čvančara se setkali 17. října v sokolovně na Praze-Spořilov: ona jako autorka románu faktu, on jako autor výstavy. O tom, že se oba zabývají stejným tématem, až do té chvíle nevěděli. 

Tím tématem je osud Ireny (Inky) Bernáškové, dcery předního českého grafika Vojtěcha Preissiga, odbojářky, kterou nacisté sťali v Berlíně-Plötzensee 26. srpna 1942. „My se vyhýbáme slovu popraveni, protože nám to připomíná slova po právu. Ale tady žádné po právu není, to je prachsprostá vražda,“ říká Jaroslav Čvančara. 

Sám je autorem fotografické publikace Někomu život, někomu smrt, v níž má Inka Bernášková čestné místo mezi účastníky domácího odboje. Gestapo podle něj vědělo, že „zvláště u českých žen je cítit vlastenecký postoj, byly hrdé, že mohou přinést oběť pro svůj národ“. Po Ince Bernáškové byly zavražděny další stovky žen, ale i dětí, připomíná Čvančara. 

Uznání pro statečnost Ireny Bernáškové vyjádřil ve spořilovské sokolovně (kde Inka kdysi cvičila) ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů Zdeněk Hazdra. Hlavním „kmotrem“ knihy Jany Vrzalové se stal letec a bojovník od Tobruku, brigádní generál Pavel Vranský. 

„Byl jsem šest let v odboji,“ připomněl. „Šest let jsem bojoval za svobodu své vlasti. Ale byl jsem v armádě, měl jsem za sebou velkou organizaci. Vždy jsem si myslel, že domácí odboj je mnohem důležitější, a vždy jsem se obdivoval všem, kteří byli schopni pod hrozbou smrti se postavit proti okupantům,“ vyjádřil své nejvyšší uznání Pavel Vranský. 

Pro spisovatelku Janu Vrzalovou byl osud Inky Bernáškové tématem novým, i když se této problematice věnuje už léta. Od roku 2004 pracovala v Českém svazu bojovníků za svobodu, byla zástupkyní šéfredaktora čtrnáctideníku Národní Osvobození a poté tiskovou mluvčí. 

Obálka knihy Zasnoubená se smrtí o Ince Bernáškové. - Foto: Nakladatelství Jota

Obálka knihy Zasnoubená se smrtí o Ince Bernáškové.Foto: Nakladatelství Jota

Byla proto denně ve styku s válečnými veterány a politickými vězni a získala spoustu zkušeností. Navíc je sama z rodiny odbojářů, její teta prošla koncentračními tábory jako Osvětim a Ravensbrück a její druh Buchenwaldem. „Mně po nich zůstaly jejich písemné vzpomínky, takže jsem při psaní zužitkovala i toto,“ přiznává autorka knihy Zasnoubena se smrtí. 

Současná mládež má podle Vrzalové malé vědomosti o novodobé české historii. „Když jim ale povíte konkrétní příběh, už je to něco jiného,“ doufá. Také v nakladatelství JOTA si přáli, aby byl příběh Inky Bernáškové čtivý, tak aby po něm sáhli i lidé, které dějiny jinak nezajímají. „Moje volba proto padla na to, že zkombinuji literaturu faktu s beletrií,“ vysvětluje autorka. 

Inka Bernášková jako dcera grafika Vojtěcha Preissiga byla z umělecké rodiny, což se odrazilo i na vydávání ilegálního časopisu V boj. „Inka stres řešila hudbou,“ vysvětluje Vrzalová. „Rodina byla zvyklá muzicírovat, každý hrál na nějaký nástroj, ona sama se naučila hrát na citeru.“ I to, co viděla u tatínka v ateliéru, jí bylo nápomocné. „Když zůstala bez rozmnožovacího stroje, tak ten časopis V boj tiskla válečkem na nudle. Je to takové ženské řešení, ale bylo to fyzicky namáhavé a byla pak celá upatlaná od barev.“ 

Podle Jany Vrzalové byla odbojářka Inka Bernášková výjimečná nejen tím, že byla první Češkou, které nacisté sťali. „Byla výjimečná svojí pevnou vůlí a nebývalou láskou k vlasti,“ říká spisovatelka. „Možná to bylo způsobeno i tím, že za velice dramatických okolností přišla o dítě, které nemohla donosit, a lékaři jí řekli, že už žádné dítě mít nebude. Ta ztráta dítěte se u ní přetavila do ještě větší lásky k vlasti.“ 

Inka Bernášková také převáděla důstojníky předválečné, československé armády do zahraničí, aby pak bojovali v naší zahraniční armádě. Podle Vrzalové měla možnost zůstat v cizině a do Protektorátu se nemusela vracet, k čemuž ji její rodina mnohokrát vyzývala. „Ona ale říkala: Já teď ještě nemůžu, v Protektorátu čeká spousta lidí, kteří potřebují moji pomoc.“ 

Bernášková se narodila v Praze, ale léta žila s rodiči v Americe, protože Vojtěch Preissig se v roce 1910 odstěhoval s manželkou a třemi dcerami do Ameriky. „Když se vrátili, tak Inka často dojížděla do Korytné na Uherskohradišťsko, kde měla prarodiče,“ vypráví Vrzalová. „Ona ten kraj milovala a do jisté míry se cítila i Moravankou. Odmalička byla zvyklá nosit kroj. A také – aby se maskovala – převáděla v kroji. Z Prahy jezdila do Uherského Brodu, někde po cestě i měnila kroj, tam vystoupila – měla své chodníčky, hlavně pašerácké chodníčky – a odtud vodila na slovenskou stranu nebo i do Maďarska lidi, kteří to potřebovali.“ 

Zajímavostí je, že kniha Zasnoubena se smrtí je vysázena písmem Preissig Text, Preissig Text Italic a PREISSIG 1918, které vytvořil otec Inky Bernáškové Vojtěch Preissig. Zvláštní dík proto patří Liboru Jelínkovi, který se o to zasloužil. 

 

Úplný přehled držitelů ocenění ze III. ročníku Chlumecké literární ceny

Chlumecká Literární cena J. Golla - rok 2017

   

Seznam oceněných

       
         

Umístění/kategorie

Autor

Název knihy/literární práce

Vydavatelství/škola

Pozn.

1/1.1 - knihy - hlavní cena

Marek Toman

Chvála oportunismu

Torst Praha 2016

 

2/1.1 - knihy

Jiří Krutina

První český filozof a vlastenec Jeroným Pražský - Hieronymus Pragensis - Život evropského vzdělance, nekonformního bojovníka za svobodu slova a buřiče

NOOS 2016

 

3/1.1 - knihy

Vladimír Šindelář

Historické příběhy ze staré Šumavy

Víkend 2015

 

1.1 - čestné uznání

Karel Kopš

Následky manželství z lásky

Fundhall 2016

 

1.1 - čestné uznání

Miloš Novotný

Říkalo se mu Kozina

Obecní úřad Újezd 2015

 

1.1 - čestné uznání

Radka Tobolková

Sokol v Jičíně 1862 - 1918

Vlastní náklad 2016

 

1.1 - čestné uznání pro nakladatele

Jan Kux

Pomníky a hroby válečných letců RA na Jižní Moravě, Válka a odboj 1939 - 1945 v Kloboukách u Brna, Osovobzení Jižní Moravy v r. 1945

Jan Kux Onufrinus, 2017

 

1/1.2 - literární práce SŠ

Jan Dubecký

Banderovci v Československu a jejich činnost na pozadí mocenskopolitických změn

Gynázium Jiřího z Poděbrad

 

2/1.2 - literární práce SŠ

Tereza Horňáková

Igor Stránský v proudu divadelního času

Gymnázium Uherské Hradiště

 

3/1.2 - literární práce SŠ

Petr Březina

Dr. Alois Pražák a vnitřní situace v habsburském soustátí v 2. polovině 19. století

Gymnázium Uherské Hradiště

 

prémie/1.2 - literární práce SŠ

Jan Krejsa

Život Taťány Krejsové v prostějovském ochotnickém divadle a nejen tam

Gymnázium Uherské Hradiště

 

prémie/1.2 - literární práce SŠ

Jan Kryštof Kux

Železničářský odboj ve 2. světové válce na Slovácku - Pamětní desky

Střední průmyslová škola dopravní Praha

 

prémie/1.2 - literární práce SŠ

Tereza Vojtíková

Bojovníci za svobodu, které se nedožili

Gymnázium Uherské Hradiště

 

čestné uznání/1.2 - literární práce SŠ

Filip Cintula

Služebník Boží Antonín Šuránek - víra, láska, pokora

Gymnázium Uherské Hradiště

 

čestné uznání/1.2 - literární práce SŠ

Šimon Horňák

Tomáš Kočí - Život ruského legionáře

Gymnázium Uherské Hradiště

 

čestné uznání/1.2 - literární práce SŠ

Tereza Hrabincová

Kardinál Tomáš Špidlík - Muž sjednocujcí Východ a Západ

Gymnázium Uherské Hradiště

 

čestné uznání/1.2 - literární práce SŠ

Klára Jiránková

Historie města Nový Bydžov

Gymnázium Nový Bydžov

 

čestné uznání/1.2 - literární práce SŠ

Anna Juráková

Lidoví umělci v našem regionu

Gymnázium Uherské Hradiště

 

čestné uznání/1.2 - literární práce SŠ

Anežka Kamrlová

Odsunuté příběhy Sudet

Gymnázium Uherské Hradiště

 

čestné uznání/1.2 - literární práce SŠ

Eva Veverková

Státní zámek Hrádek u Nechanic

Gymnázium Nový Bydžov

 

1/1.3 - literární práce VŠ

David Slouka

Tančící dům

Karlova Univerzita, FSV

 

1/1.3 - literární práce VŠ

Lukáš Sláma

Jan de La Croon (1600 - 1665)

Univerzina J. E. Purkyně, FF

 

         

Zpracovala: Marcela Přerovská, Chlumec nad Cidlinou, 16. října 2017

   

 

Literatura faktu dnešních dnů

Ve středu 18.10.2017 se v Malé aule karolina konala mezinárodní konference o literatuře faktu. Viz též fotogalerie.

Program Mezinárodní konference literatury faktu – 18. října 2017, Praha

 dopoledne

1/ Představení konference a jejich hostů: PhDr. Václav Moravec, Ph.D., FSV UK

2/ Úvodní vstup: děkan FSV UK PhDr. Jakub Končelík, Ph.D.

3/ doc. PhDr. Jan Halada, CSc., FSV UK: Úvodem ke konferenci aneb význam a odpovědnost literatury faktu

4/ Lidia Ostałowska, polská reportérka (překlad Lucie Zakopalová): Reportáže o neznámém holocaustu

5/ prof. PhDr. Jozef Leikert, Ph.D., předseda slovenského Klubu spisovateľov literatúry faktu, Pedagogická fakulta Univerzity Komenského v Bratislavě: Využitie metódy Oral history při tvorbe literatúry faktu

6/ doc. PhDr. Alena Blažejovská, Český rozhlas Brno: Autentická literatura v rozhlase

7/ PhDr. Karel Richter, CSc., čestný předseda Klubu autorů literatury faktu: Dimenze uměleckých ambicí literatury faktu

 odpoledne

8/ Ing. Rudolf Schuster, CSc., slovenský prezident 1999–2004: Cesta za literárním uměním

9/ PhDr. Jaroslav Šedivý, CSc., český ministr zahraničí 1997–1998: Jak mi Miroslav Ivanov vysvětlil, co je literatura faktu

10/ PhDr. Václav Kotrman, Ph.D., FF UK, šéfredaktor nakladatelství Epocha: Práce s literaturou faktu v nakladatelství

11/ Mgr. Petr Horký, Česká televize Praha: Hranice a přesahy dokumentárního filmu a literatura faktu

12/ JUDr. Jan Kux, Klub autorů literatury faktu: Odraz literatury faktu v literární soutěži Slavkovské memento

13/ PhDr. Milan Syruček, publicista: Jak přetavit fakta v literaturu

14/ PhDr. Milan Vodička, vedoucí redaktor Mladé fronty Dnes: Prosba čtenáře autorům

15/ doc. PhDr. Jan Halada, CSc., FSV UK: Historie a současnost literatury faktu

Válečný veterán RAF vzdal hold první Češce sťaté německou gilotinou.

Válečný veterán RAF vzdal hold první Češce sťaté německou gilotinou

Válečný veterán RAF vzdal hold první Češce sťaté německou gilotinou
Autor: archiv J. Čvančary|Popisek: První Češka popravená ve 2. světové válce sekerou v Berlíně
18 / 10 / 2017, 13:30
 

Ačkoliv drží Irena Bernášková smutný primát vůbec první české ženy, kterou Němci popravili useknutím hlavy na gilotině za příslušnost k II. odboji, dodnes po ní není v České republice pojmenována ani jedna ulice nebo náměstí. Jedním z kmotrů knihy o této neprávem zapomenuté hrdince československé historie autorky Jany Vrzalové byl včera i jeden z posledních žijících českých letců britské RAF a „tobrucká krysa“ generál Pavel Vranský.

,,My, příslušníci zahraničního odboje jsme aspoň měli zbraně. Byli jsme ozbrojeni, mohli se bránit a byli jsme součástí armády. Irena Bernášková a spolu s ní všichni příslušníci domácího odboje ale neměli nic, čím by čelili německým okupantům, a stejně do toho šli. Podle mně byli větší hrdinové, než my,“ řekl Vranský při křtu knihy „Zasnoubena se smrtí“ novinářky a autorky literatury faktu Jany Vrzalové. I proto byl podle tohoto jednoho z posledních žijících veteránů 2. světové války domácí odboj důležitější než ten zahraniční.

Přitom jak SECURITY magazín upozornila vydavatelka vlastenecké literatury a spoluzakladatelka Centra české historie Jindra Svitáková, vlast na tuto novinářku - která přitom za ní položila svůj život - zcela zapomněla. „Ačkoliv byla vůbec první českou ženou, popravenou na gilotině, dodnes po ní není pojmenována ani jedna ulice nebo náměstí. Její jméno není dokonce ani uvedeno na pamětní desce umučeným spořilovským sokolům, ačkoliv s nimi Irena Bernášková pravidelně cvičila,“ uvedla Svitáková. Už v září 1938 Bernášková dobrovolně narukovala během mobilizace do československé armády jako zdravotní sestra.

Dluh České republiky vůči novinářce Ireně Bernáškové potvrdila i autorka knihy Zasnoubena se smrtí, kterou vydalo nakladatelství Jota, Jana Vrzalová. „Je to ostudné. Když jsem se ptala lidí kolem sebe, co jim říká jméno Irena Bernášková, nikdo o ní nic nevěděl. Teprve když jsem řekla její dívčí jméno, Preissigová, tu a tam si někdo vzpomněl na jejího otce, známého autora legionářských letáků v době 1. světové války a na to, že spolu a dalšími spolupracovníky (včetně známého malíře Rychlých šípů Fischera - pozn. red.) více než rok vydávali pravidelně podzemní, odbojové noviny V boj, a pomáhala převádět odbojáře přes hranice. Její osud byl tak tragický, že vám bude při čtení knihy o ní místy běhat mráz po zádech,“ řekla Vrzalová. 

Podle známého publicisty, historika, skauta Foglarovy Dvojky a hudebníka skupiny Taxmeni Jaroslava Čvančary, je ale v poslední době vidět, že se Češi zase začínají zajímat o svou historii a vracet se k tématům 2. světové války a hrdinství svých předků. „Je to vidět i tady na hojné účasti. Češi se bojí toho, co se nyní děje v Evropské unii, hlavně v Německu a Francii,“ řekl SECURITY magazínu s odkazem na vlnu muslimské imigrační tsunami Čvančara.

Irena Bernášková byla zatčena za podíl na vydávání jediných pravidelně a dlouhodobě vycházejících celostátních ilegálních novin, spolu se svým otcem, známým malířem Vojtěchem Preissigem, příslušníkem I. odboje v době 1. světové války. Během krutých výslechů i později před berlínským soudem na sebe statečně a nezištně brala i vinu svých spolubojovníků. „Prosím, aby mé přítelkyni byl návrh na hrdelní trest pozměněn na žalář,“ prohlásila před berlínským soudem na adresu své spolubojovnice Milady Marešové, čímž jí zachránila život. „Všechno, co jsem dělala, dělala jsem jedině z lásky ke svému národu,“ pronesla hrdě ve své závěrečné řeči.

Německá odplata nemohla být krutější. Za úsvitu 26. srpna 1942 byla Irena Bernášková, ve svých 38 letech jako vůbec první Češka, zavražděna spolu s dalšími 11 mužskými příslušníky protiněmecké resistence gilotinou v berlínské sekyrárně. Její poslední slova před smrtí podle svědectví německého kata byla: „A Československá republika stejně bude!“

V posledním dopise své rodině pak s černým humorem sobě vlastním napsala: „Sedíte pevně? Odhodlávám se vám totiž konečně oznámit, co jsem se minule odvážila sotva nadhodit. Jsem zasnoubená od 5.3. se smrtí. Sice nedobrovolně, ale když jsem s ní tolik koketovala při své činnosti venku, není divu, dělá-li si na mne nárok, že?“

Podle úředního rozhodnutí gestapa nedostala rodina zpět ani její bezhlavé, dekapitované tělo. „To bylo odesláno na rozřezání do anatomického ústavu berlínské univerzity a tak je možné, že se dodnes v depozitářích nachází vnitřnosti této statečné české vlastenky, která naprosto vše nezištně obětovala pro dobro národní věci,“ dodal na závěr včerejšího slavnostního aktu Čvančara.

http://www.securitymagazin.cz/historie/valecny-veteran-raf-vzdal-hold-prvni-cesce-state-nemeckou-gilotinou-1404057746.html

 

Holýšov - regionální dějiny

Co víme o svých sousedech? Pokud si nepotrpíme na sběr různých drbů či (ne)zaručených zpráv, pak, přiznejme si, zvláště ve velkých městech mnohdy  známe sotva jejich příjmení. V lepším případě máme povědomost kde pracují nebo zda to jsou hlučné či tiché partaje.

Známí a neznámí sousedé

Potkáváme se u výtahů, na ulicích. Míjíme se tu se zdvořilým pozdravem, tu lhostejně, beze slova. Přitom někdy by stačilo malé zastavení, pár přátelských slov či úsměv a my bychom mohli nakouknout do světa jedince, jenž zásluhou své minulosti, osudu, vzdělání, pevné vůle stojí za poznání.

U holýšovských hospodských stolů při rozhovorech s pamětníky občas padala jména, která se posléze objevovala v archivních dokumentech, vyplouvala ze starých novinových výstřižků, ze vzpomínek přímých účastníků nejrůznějších událostí. Často jména bez tváří, životopisů a životních příběhů. Jen málokdo za vyřčeným příjmením viděl konkrétního člověka. Někdo si vzpomněl, že pan doktor Linhart mu kdysi přišil téměř utržený prst, jiný zase u kohosi viděl album fotek od Tobrúku. Kdosi si vybavil, že jméno Wrba se údajně objevilo v souvislosti s jeho službou na palubě válečné lodi Bismarck.

Řadila se další a další jména. Mezi nimi také známá širší veřejnosti: herec Oldřich Vlach, herečka Štěpánka Haničincová, předválečný sociální demokrat Josef Štáhl, četař Jan Štula, válečný veterán československé armády, bující na západní frontě… Slovo dalo slovo a zrodil se nápad pustit se do projektu Známí a neznámí sousedé. Zahrnoval nejen obyvatele Holýšova, ale také jeho okolí.

Zásluhou aktivních učitelek místní školy a „jejich nikdy neutuchajícího nadšení pro vše nové a zajímavé“ - Moniky Lerchové a Hany Schröpferové – se do něj zapojili také zdejší žáci. Díky příspěvkům, které později hodnotila porota, na světlo vyšly zajímavé informace, fakta, doplňující nejen obraz Holýšova. Almanach, který  vznikl, mimo jiných zahrnuje rovněž práce těch, kteří se do projektu zapojili. Obohacen o dobové fotografie, vznikl za výrazné finanční podpory města.

Zajímavý je projekt i publikace. Neméně pozoruhodný je rovněž jeden velice důležitý fakt. Tvůrcům nešlo o to postavit vedle sebe nebo snad dokonce proti sobě životní příběh válečného veterána Jana Štuly s téměř neuvěřitelným osudem mladého vojáka wehrmachtu Huberta Otta či život sociálního demokrata Josefa Štáhla a válečného starosty A. A. Stöhra. Jak zdůrazňuje jeden z účastníků a realizátorů nápadu, „jsem toho názoru, že historické události, které v minulosti proběhly, nelze již žádným způsobem vrátit zpět. Lze je již pouze pravdivě a co nejpřesněji popsat a především se z nich poučit“.

Někoho z čtenářů (možná) pohorší, že na některých uveřejněných snímcích zůstala válečná označení jednotek, vyznamenání a insignie německých vojsk. Ořezávání fotografií a preparování znaků tvůrcům přišlo pokrytecké, neboť podávají svědectví o době, v níž vznikly. O době, které se ani Holýšov nemohl vyhnout. Jejich použití v almanachu má, jak zdůrazňují, čistě dokumentární charakter.

Holýšovský projekt je významným příspěvkem k poznání regionální minulosti a rozhodně zasluhuje ocenění. Není ukončen. Každý, kdo má nějaký návrh, podnět, jej může podat na e-mailovou adresu: jenykholysov@seznam.cz.

 

                                                                        Jana Vrzalová

 

Křest knihy

Křest nové knihy předsedkyně KALFu Jany Vrzalové

Vyhlášení a předání cen Egona Ervína Kische 2017

Dne 27. září, proběhlo v Letohradu, našem partnerském městě, slavnostní vyhlášení a předání Cen Egona Ervína Kische. 

Viz též:  http://orlicky.denik.cz/zpravy_region/kniha-o-kysperku-ziskala-literarni-cenu-20170929.html

 

Výbor KALFu se rozhodl snížit počet cen – ne z lakomství, ale proto, že chce i touto cestou zvýšit jejich prestiž a váhu, a vyvolat tak ještě větší zájem o účast mezi autory a nakladateli. Věříme, že s pomocí správy Odkazu E.E. Kische, Obce spisovatelů a partnerského města Letohradu se nám podaří reagovat na neutuchající zájem čtenářů i nakladatelů o žánr literatury faktu.

Kdo a za co byl oceněn?

Cena Klubu autorů literatury faktu za celoživotní literární dílo s přihlédnutím k česko-slovenským vztahům

             Rudolf SCHUSTER, bývalý prezident Slovenské republiky

Mezinárodní cena Egona Ervína Kische

     Hlavní cena

            Milan Syruček za knihu François Mitterrand: Osud velkého muže na pozadí dějin Francie. Praha, Grada 2016

            Oliver Solga za knihu Ján Kupecký. Život a dielo. Město Pezinok 2016

     Zvláštní cena

            Karel Richter za knihu Dobývání domova. Osvobozování Moravy a Čech bez cenzury a legend. Praha, NOOS 2016

     Cena

            Andor Šándor za knihu Čeká nás pohroma? Životní příběh generála tajné služby. Praha, Daranus 2016

            Marián Pauer za knihu Karol Plicka. Bratislava, Slovart 2016

             Josef Opatrný za knihu Viva Cuba Libre. Tři války za kubánskou nezávislost 1868-1898. Praha, Epocha 2016

            Rudolf Ferko za knihu Čo kamery nevideli… Bratislava, Vydavatel´stvo CCW 2015

            Jan Drábek za knihu Dva životy Vladimíra Krajiny. Praha, Toužimský a Moravec 2016

     Prémie

            Adam Chroust za knihu Stingl Miloslav. Biografie cestovatelské legendy. Brno, Jota 2016

Regionální cena Egona Ervína Kische

            Kamil Moravec a Stanislav Adamec za knihu Město Kyšperk-Letohrad v dobách válečných. K. Moravec a město Letohrad 2016

Cena za historický román

             Juraj Červenák za knihu Ďábel v zrcadle. Čtvrtý případ kapitána Steina a notáře Barbariče. Praha, Argo 2016

          Je lichý rok a akce proto byla jednodenní. O to víc se těšíme na setkání příští v roce 2018. Bude dvoudenní, a kromě ceremoniálních záležitostí tak bude i víc času na kus řeči a na lepší seznámení se s místem konání. Letos byla prohlídka kostela svatého Václava a jeho unikátní výzdoby v doprovodu faráře, pana Václava Vacka. Bylo den přes svátkem sv. Václava.

Ve Fotogalerii najdete snímky z této události.

Památník a muzeum Svatobořice

Dne 7. října bude ve Svatobořicích-Mistříně odhalen památník a otevřeno muzeum obětí nacistické perzekuce.

Důstojné místo posledního odpočinku pro F. Vl. Heka

Tak se nám 3. června opět na chviličku ukázal František Vladislav Hek, aby zahájil Mezinárodní hudební festival.

Šestého září 1887, tedy před 130 roky se dostalo do rukou spisovatele Aloise Jiráska listopadové číslo bratrského časopisu z roku 1862 s článkem „Potomek kacířů v Čechách“, který obsahoval výtah z Hekovy autobiografie. Podle Jirákových vzpomínek zde byly popsány příhody z Hekova mládí v Dobrušce, jak se dostal do Prahy, jak se setkal s císařem Josefem i hudebním skladatelem Mozartem. Jak se také po skončení studií jako dvacetiletý vrátil do rodného městečka a stal se kupcem, protože se odmítl podvolit otcovu naléhání, který chtěl, aby se stal knězem. Byl však také Jiráskovým krajanem.

 

Když paní Paulusová, která byla Hekovou pravnučkou, tedy vnučkou mladší Hekovy dcery Ludmily, provdané Štolovské, vyhledala na půdě polozapomenuté rukopisy po pradědečkovi a zapůjčila je Jiráskovi, získal tak spisovatel druhou část Hekových pamětí, zahrnující jeho mužný věk od návratu z Prahy až po úmrtí jeho ženy Marie Anny v roce 1821. U své dcery Ludmily v našem městě v Novém dvoře F. Vl. Hek 4. září 1847 zemřel.

 

Stal se románovou předlohou Jiráskova díla F. L. Věka, a kdyby nebylo F. L. Věka, mnozí by asi neznali vzdělaného kupce, vlastence, významného spisovatele, hudebního skladatele, propagátora českých knih i divadla a obrozeneckého buditele Františka Vladislava Heka. Po nečekaném úspěchu televizního seriálu Československé televize v roce 1971 si mnozí přečetli i pětidílný román a v Dobrušce byl rok na to upraven rodný domek a zpřístupněn pro návštěvníky.

 

V souvislosti s letošním 170. výročím úmrtí v našem městě a blížícím se 250. výročím jeho narození v Dobrušce jistě stojí za to, aby jeho místo posledního odpočinku mělo důstojnou podobu. 28. 9. 1924 odhalil Okrašlovací spolek u zvonice kostela v dnešní Vitanovského ulici pomníček, kde se uvádí: „Zde odpočívá…,“ ale ve skutečnosti byl Hek pohřben na tehdy již novém hřbitově pod Kopečkem. Hrob jsme nechali v červnu nově upravit především z úcty k vlastenci, z něhož by si dnes mnozí mohli vzít příklad osobní statečnosti.

 

Není však bez zajímavosti, že se paní Marii Glöckner podařilo vypátrat ve Frýdku-Místku dosud žijící potomky F. Vl. Heka.

Martin Hatka,  1. místostarosta města Letohradu

V Novém dvoře bydlel F. Vl. Hek u své dcery. Foto: archiv

Náhrobek osvíceného buditele Heka můžete obdivovat na hřbitově pod Kopečkem. Foto: archiv

Webové stránky

Od 1. září jsou veřejně dostupné webové stránky KALFu

Oficiální webové stránky KALFu najdete na www.klubliteraturyfaktu.cz . Kromě toho jsou ke stejnému datu spuštěny facebookové stránky KALFu pod názvem www.facebook.com/klubliteraturyfaktu/

Oficiální webové stránky KALFu slouží k informování o aktivitách Klubu, o jeho členech, o vydaných knihách a uskutečněných i připravovaných akcí. Přispívat mohou jak členové klubu, tak i další zájemci, ale zatím pouze tak, že příspěvek zašlou redaktorovi stránek na email Klubliteraturyfaktu@email.cz 

Během několika dnů bude vytvořeno několik emailových adres členů výboru KALF, na které bude možné příspěvky zasílat.

Facebookové stránky www.facebook.com/klubliteraturyfaktu/ jsou veřejně přístupné, přispívat na ně může každý, kdo má zájem. Založli jsme je pro komunikaci mezi Klubem a ostatními zájemci o literaturu faktu.

Cena E. E. Kische 2016

Seznam laureátů Česko-slovenských cen Egona Ervína Kische 2016 a oceněných prací, vyhlášených 21. září 2016 v Letohradu

MIMOŘÁDNÁ CENA

Václav KLAUS, Zápisky a postřehy z cest GRADA  2015

 

MEZINÁRODNÍ CENA ZA ŽIVOT A DÍLO  

Jaroslava SKLENIČKOVÁ za knihu Vzpomínky mě stále tíží.  Nakladatelství Ivan Ulrych – VEGA-L 2016

 

ČESKÁ HLAVNÍ CENA 

Jaroslav POSPÍŠIL, Hubert VALÁŠEK, Hana POSPÍŠILOVÁHerr Direktor a ti druzí. Albrecht Miesbach, protektorátní ředitel Baťových závodů. KNIHA ZLÍN 2015

 

SLOVENSKÁ HLAVNÍ CENA

Anton BLAHA, Manderla a Modrý Maurícius. Vydavateľstvo Spolku slovenských spisovateľov, Bratislava 2015

 

PRVNÍ CENA

Roman RÁŽ, Lázeňské naděje (1926–1946). AKROPOLIS 2015

 

ČESKO - SLOVENSKÉ CENY EEK 

Viliam APFEL, Legenda v kameni. Vydavateľstvo Matice slovenskej, Martin 2015

Ján ČOMAJ, Súboje s priekliatím. Neskutočné príbehy II. Vydavateľstvo Matice slovenskej, Martin 2015

Ján ČOMAJ, My a čas. Vydavateľstvo Spolku slovenských spisovateľov, Bratislava 2015

Pavol DINKA, Skalické búdy – príbehy o vinohradníkoch a víne.  Vydavateľstvo Spolku slovenských spisovateľov, Bratislava 2015

Miloš HOŘEJŠ, Jiří KŘÍŽEK, Zámek s vůní benzínu. Mladá fronta 2015

Dan HRUBÝ, Pražské příběhy. Na cestě Malou Stranou. Pejdlova Rosička 2015

Jiří KOTYK, Český fašismus v Pardubicích a na Pardubicku v letech 1926–1939. OFTIS Ústí nad Orlicí ve spolupráci s Historickým ústavem Filozofické fakulty Univerzity v Hradci Králové 2015

Jozef LEIKERT – Mária MACKOVÁ, Hlas srdca. Osobnosť výnimočného slovenského chirurga Jaroslava Simana. Luna, Bratislava 2016

Jana MARTÍNKOVÁ -jm-. Mezinárodní cena byla in memoriam přisouzena PhDr. Janě Martínkové v souvislosti se vznikem sborníku jejích textů, Kulturní služby města Moravská Třebová 2015

Dušan MIKOLAJ, Belo Kapolka (Citlivá tatranská žula). Vydavateľstvo Matice slovenskej, Martin 2015

Štefan NIŽŇANSKÝ, Lesk a bieda slovenského hokeja. Stefany Film s. r. o., Bratislava 2015

Dalibor VÁCHA, Bratrstvo. Všední a dramatické dny československých legií v Rusku (1914–1918). EPOCHA 2015

Milan VÁROŠ, Poklady panovníkov a slovenskej šľachty. Osudy stratených umeleckých pamiatok. Príroda, Bratislava 2015

Milan VÁROŠ, Velikáni výtvarného umenia. Osudy slávnych maliarov a ich obrazov. Príroda, Bratislava 2015

Milan VÁROŠ, Osudy umeleckých zbierok. Vydavateľstvo Spolku slovenských spisovateľov, Bratislava 2015

 

ZVLÁŠTNÍ CENY EEK

Václava JANDEČKOVÁ, Kauza Jan Masaryk. Nový pohled. Nakladatelství Českého lesa, Domažlice 2015

Richard SOBOTKA, Radosti a smutky z umírání. Liga proti rakovině, Praha 2015

 

MEZINÁRODNÍ ČESTNÁ UZNÁNÍ

František NEPRAŠ, Po stopách Sherlocka Holmese. BRÁNA 2015

Michal PETROV, RETRO ČS 2. Jak jsme si to (u)žili za reálného socialismu. JOTA 2015

Milan SYRUČEK, Josef SVOBODA, Proč zmizely insignie Karlovy univerzity. 70 let pátrání po 700 let starých symbolech české historie. GRADA 2015

 

REGIONÁLNÍ CENY A ČESTNÁ UZNÁNÍ  EEK

Radim DUŠEK, Rok 1989 v dokumentech Komunistické strany Československa, okresního výboru Ústí nad Orlicí. OFTIS Ústí nad Orlicí 2015

Pavel HEŘMÁNEK, „Aby nemuseli nakonec žebrati“. Příběhy z dějin karlínské Invalidovny. EPOCHA 2015

Luboš Y. KOLÁČEK, Krkonoše. Rájem i peklem Obřích hor. REGIA 2015

Martin ŠEBELA, Obchody a živnosti v České Třebové 1 a 2. OFTIS Ústí nad Orlicí 2015

Luboš Xaver VESELÝ, Jak se těží miliardy. Skutečný příběh Mostecké uhelné. OLYMPIA 2015

Terezínská tryzna 2017

Dne 21. května se v Terezíně konala tryzna za oběti hromadné popravy ze dne 2. května 1945. Přinášíme projev PhDr. Miroslavy Polákové, PhD., která se obřadu zúčastnila v doprovodu svých studentů z Gamnázia Uherské Hradiště. Byli mezi nimi i účastníci literární soutěže o cenu J. Golla.

Ve Fotogalerii "Terezín 2017" přinášíme i dva snímky z  tryzny.

Terezínská tryzna 21. 5. 2017

PhDr. Miroslava Poláková, Ph.D., Gymnázium Uherské Hradiště

 

„Drahá teto, přijměte ode mě mnoho pozdravů poděkování za balíček, jak je možné, že se tak o mě staráte, když nemůžete nic čekat… a máte-li spojení s mým domovem, pozdravujte ode mě a ať jsou silní, jako já jsem, a všechno bude dobré… na brzkou shledanou!!“

Z dopisu vychází naděje a touha, z dopisu, který napsal 22. dubna 1945, tedy 10 dní před svou smrtí teprve 21letý strojní zámečník z Prahy Čestmír Strouhal.

Mirka Hoška navštíví začátkem března1945 v Pečkově paláci v Praze manželka Milada. Vzali se přesně před třemi lety, v březnu 1942. Mladá žena ho málem nepozná. Poleká se jeho domláceného obličeje. V několika málo minutách mu stačí sdělit, že čeká dítě. Ve stejný den jako Strouhal, navíc v den svých 25. narozenin, píše Mirek Miladě dopis, tentokráte již z Terezína: „Ahoj kotě, mám prvou příležitost napsat Ti pár řádek z kriminálu… Návrat náš je otázkou dnů, a proto to vydržíme. Doufám, že až se doma objevím, že mě už poznáš. Trochu jsem se změnil…. Přišel jsem o brýle, až přijdu, budu je nutně potřebovat. Těším se na brzkou shledanou s Tebou a s druhými, které všechny pozdravuj. Zvlášť moje a Tvoje rodiče… též hochy v továrně. Ještě jednou Tebe zdravím a líbám, už vlastně dva, s vírou, žes taková, jakou jsem Tě opustil. Tvůj Mirka.“

                                                                                                           XXX

„Milý Čestmíre Strouhale, milý Miroslave Hošku,

myslíme na Vás po uplynutí dlouhých 72 letech od Vaší tragické smrti 2. května 1945. Myslíme na Vás a na dalších 49 obyčejných, převážně mladých lidí, kterým boj proti bezpráví, ponížení, lidskému zlu a boji za svobodu své drahé vlasti se stal naplněním života. Myslíme, na Vás s nezměrnou úctou a zároveň hrdostí, že právě my, 51 studentů uherskohradišťského gymnázia, vám můžeme napsat tento pomyslný dopis, posílaný v myšlenkách někam hodně, hodně daleko, avšak nikoliv do zapomnění. V minulých letech jsme již oslovili Jirku, Balabána, Jirku Staňka, Bětku Schwarzovou a letos jmenovitě Vás dva.

Milý Česťo,

psal jsi, že všechno bude dobré a doma rovněž věřili, že všechno bude dobré. Život však skončil, zůstal jenom Tvůj dopis, Tvoje víra v návrat a vzpomínky na Tebe.

A ty, Mirku Hošku, měl bys radost, kdyby ses doma objevil, dostal bys nové brýle a 10. října bys přivítal na svět právě narozeného synka Miroslava.

Milí hoši,

jsme tady a oživujeme vzpomínku na Vás, jako byste nyní, právě teď stáli mezi námi. Vy dva, urostlí mladí muži, s velkým srdcem a odhodláním. S myšlenkami na brzký konec zla., které na šest let zachvátilo svět. Mluvíme konkrétně k Vám, nehovoříme tedy, jak je mnohdy zvykem, k bezejmenným hrdinům. Vy a s Vámi všichni, jejichž život 2. 5. 1945 skončil u této popravčí zdi, nezůstanete nikdy zapomenuti. Čas vede k zapomnění, ale my nechceme, aby se zapomnělo. Národ, který ztrácí paměť, ztrácí sám sebe. My, nechceme ztrácet ani paměť, ani sami sebe. Nejsme příslušníky bezejmenného davu. Máme svoji hrdost, a tu máme také díky Vám. Přijeli jsme Vám slovy a kyticí růží vyjádřit naši velkou úctu a vděčnost, přijeli jsme Vám říci, že se sem budeme vracet každým rokem. A když odmaturujeme, nastoupí další, stejně tak, jako jsme letos my nastoupili za letošní maturanty našeho gymnázia, kteří sem poprvé přijeli v roce 2014.

Také my jsme přijeli na místa, kde před 72 lety byl splněn rozkaz, který obdrželi vedoucí hlavních referátů gestapa, aby vybrali ze všech k smrti určených vězňů ty nejnebezpečnější a označili je značkou XYZ a bezpodmínečně a „přednostně“ je odstranili. A tak po konzultaci s K H. Frankem došlo k hromadné popravě, po které měla následovat další hrůzná scéna. Bylo v plánu vyhodit Malou pevnost do vzduchu a ty, kteří přežijí, zahubit střelbou či plamenomety. K tomu však již nebyl čas.

Je květen 2017 a my, a s námi studenty i mnoho dalších, stojíme tady na místě Vašeho posledního nechtěného rozloučení s touto zemí. Na tomto místě Vám sdělujeme, že jsme hrdí na všechny, kterým stál osud této země v mysli a v srdci výše než vlastní život. Proto nikdy nevymažeme Vaše jména z našich myslí, a kdyby se přece jenom po mnoha dalších letech začala pomalu rozplývat v mlze zapomnění, zůstanete navždy součástí toho velkého pomníku, který patří všem 360 000 občanů naší země, jejichž život ukončila bestialita II. světové války. Vy jste a navždy zůstanete příkladem neokázalé statečnosti a důkazem, že jsme nebyly národem zrádců a kolaborantů a bůh dá, nikdy také nebudeme..….

S pozdravem pro Vás všechny my všichni!“

 

Ceny M. Ivanova a E. E. Kische

Další ročník právě odstartoval!

Vyhlášením cen M. Ivanova za XVII. ročník se otevírá ročník další, už osmnáctý. Uzávěrka osmnáctého ročníku Cen M. Ivanova a cen E. E. Kische je 28. února 2018.

Ceny M. Ivanova 2017

Vyhlášení cen Miroslava Ivanova na výstavě Svět knihy dne 12. května 2017

                                                          KLUB AUTORŮ  LITERATURY FAKTU

                                     MĚSTO JAROMĚŘ-JOSEFOV – rodiště Miroslava Ivanova

                                                                                               a

                                                   SPRÁVA ODKAZU EGONA ERVÍNA KISCHE

 Slavnostní vyhlášení moderoval pan Václav Moravec, ceny předávali starostové měst Jaroměř-Josefov a Letohrad, zástupkyně Klicperova domu v Chlumci nad Cidlinou, členové poroty, předsedkyně a místopředseda vedení Klubu autorů literatury faktu a významní autoři literatury faktu.

Fotografie z předávání cen najdete v naší fotogalerii.

 

                                       Sedmnáctý ročník Cen Miroslava Ivanova za literaturu faktu

Vyhlášení letošních Cen Miroslava Ivanova uskutečnil Klub autorů literatury faktu (KALF) spolu s Městem Jaroměř-Josefov 12. května v 16.00 u příležitosti Světa knihy v Praze v Průmyslovém paláci na Výstavišti, v Literárním sále. V rolích porotců působili: PhDr. Jana Čeňková, Pavlína Kubíková,  PhDr. Jaromír Adlt  a prof. Ing. Milan Žák, tajemníkem poroty byl Miroslav Kučera, předsedou poroty doc. PhDr. Jan Halada, CSc. V sedmnáctém ročníku Cen M. Ivanova za literaturu faktu se do soutěže přihlásilo 19  nakladatelů, dohromady přinesli celkem 45 titulů, z toho 8 v soutěžní kategorii do 39 let, 8 titulů v regionální soutěži.   Dále se vybíralo z velkého množství publicistických příspěvků. Porota vzala na vědomí soupis titulů došlých do 28. 2. 2017 a předběžně eliminovala tituly, které z formálních, obsahových důvodů neaspirují na ceny či prémie.  Po diskusi rozhodla o cenách a prémiích v jednotlivých kategoriích takto:

 

Kategorie I – cena za celoživotní dílo v literatuře faktu

se uděluje publicistovi Petru Messanymu.

 

Kategorie II – produkce literatury faktu za poslední tři roky:

hlavní cena se uděluje Petru Roubalovi za knihu Československé spartakiády, vydanou nakladatelstvím  Academia v Praze v roce 2016,

cena se uděluje Miroslavu  Bártovi za knihu Příběh civilizace. Vzestup a pád stavitelů pyramid, vydanou nakladatelstvím Academia v Praze v roce 2016,

cena se uděluje Radku Fukalovi za knihu Konec zimního království a poslední ohniska odporu,  vydanou nakladatelstvím  Bohumír Němec – Veduta v Českých Budějovicích v roce 2016,

cena se uděluje Michalu Tomáškovi za knihu Právní systémy Dálného východu I, vydanou Nakladatelstvím  Karolinum v Praze v roce 2016,

zvláštní cena se uděluje Jiřímu Pernesovi za knihu  Zprávy z Prahy 1953, vydanou nakladatelstvím  Academia v Praze v roce 2016,

prémie se uděluje Konstantině  Hlaváčkové za knihu Móda za železnou oponou. Československo 1948–1989, vydanou nakladatelstvím Grada v Praze v roce 2016, 

prémie se uděluje Miroslavě Burianové, Heleně Heroldové, Janě  Máchalové, Ondřeji Táborskému a Marku Junkovi za knihu Móda v kruhu času. Retro – 200 let inspirací, vydanou nakladatelstvím Grada v Praze v roce 2016,

prémie se uděluje Martinu Šanderovi za knihu Jindřich starší z Minsterberka. Syn husitského krále. Velký hráč s nízkými kartami, vydanou nakladatelstvím Vyšehrad v Praze v roce 2016,

 prémie se uděluje Daliboru Váchovi za knihu  Ostrovy v bouři. Každodenní život československých legií v ruské občanské válce (1918–1920), vydanou nakladatelstvím Epocha v Praze v roce 2016,   

zvláštní prémie se uděluje Zdeňku Vrbenskému, Miloslavu Ejemovi a Václavu Věrtelářovi za knihu Zlatá kniha volejbalu, vydanou nakladatelstvím Mladá fronta v Praze v roce 2016.

 

Kategorie III – díla autorů literatury faktu do 39 let:

hlavní cena se uděluje Petru Kourovi za knihu Swingaři a potápky v protektorátní noci. Česká swingová mládež a její hořkej svět, vydanou nakladatelstvím Academia v Praze v roce 2016,

cena se uděluje Danielu Srchovi za knihu Rudá hrozba. Antikomunismus v USA 1917–1954,  vydanou nakladatelstvím Epocha v Praze v roce 2016,

prémie se uděluje Tomáši Zouzalovi za knihu Zabráno pro SS. Zřízení výcvikového prostoru Bőhmen v letech 2. světové války,  vydanou nakladatelstvím Naše vojsko v Praze v roce 2016,  

čestné uznání se uděluje Miroslavu Černému za knihu Slovem svět. Příběhy mizejících jazyků, vydanou nakladatelstvím Dauphin, Daniel Podhradský v Praze v roce 2016.

 

Kategorie IV – cena za publikovanou časopiseckou tvorbu za uplynulý kalendářní rok se uděluje Václavu Hubingerovi.

 

Kategorie V – cena pro nakladatele soustavně se věnujícímu vydávání literatury faktu se uděluje Nakladatelství Regia se sídlem v Praze.

 

Regionální ceny M. Ivanova za literaturu faktu:

hlavní cena se uděluje Karlu Žákovi, Martinu Majerovi, Petru Hůlovi a Václavu Cílkovi za knihu Křivoklátsko. Příběh královského hvozdu, vydanou nakladatelstvím Dokořán v Praze v roce 2016,

cena se uděluje Janu Řehounkovi za knihu Nymburk literární, vydanou nakladatelstvím Kaplanka v Nymburce v roce 2016,

prémie se uděluje Vladimíru Kosovi za knihu Květen 1945 v jižních Čechách, Nová místa, nová dramata, vydanou nakladatelstvím Mladá fronta v Praze v roce 2016,

čestné uznání se uděluje Petru Kmoškovi za knihu Jaroslav Sodomka, malíř Vysočiny,  vydanou nakladatelstvím RETA CZ, a. s., za podpory Pedagogické fakulty UHK Hradec Králové v roce 2016.

 

 

 

 

 

 

Ocenění předsedkyně KALF

Dne 10. května udělila agentura Dilia u příležitosti Dne D literární grant na rok 2016 předsedkyni KALF Janě Vrzalové.

 

V tiskové zprávě agentury Dilia se říká:  

10. května 2017 proběhl Den D, kde představila svou činnost a dlouhodobé projekty na podporu českých autorů agentura DILIA. V rámci večera byla mimo jiné udělena také Cena Evalda Schorma, kterou získala mladá autorka Kateřina (Kasha) Jandáčková, studentka Divadelní fakulty AMU.

„Cílem akce s názvem Den D je již pravidelně představit aktivity agentury DILIA, která se kromě své běžné činnosti pravidelně a dlouhodobě věnuje také podpoře nastupující generace divadelníků, a zároveň uděluje také plakety DILIA autorům starším za jejich celoživotní přínos“, upřesnil smysl slavnostního večera ředitel DILIA Jiří Srstka.

V rámci večera, kterým provázel Jiří Havelka, byly mimo jiné představeny knihy, jež získaly Literární grant DILIA. Agentura DILIA se letos již po šesté rozhodla podpořit české spisovatele a nakladatele udělením grantu na první vydání původního slovesného díla. Členové Dozorčí rady DILIA mezi mnoha kvalitními přihlášenými rukopisy vybrali tři vítězné a Literární grant DILIA pro rok 2016 udělili: nakladatelství Meander (Petr Tuček: Vlasy se vrací), nakladatelství JOTA (Jana Vrzalová: Zasnoubená se smrtí) a nakladatelství PRÁH (Ludmila Engelová: Sto růží v bidetu)."

Paní předsedkyni srdečně gratulujeme a věříme, že její úspěch bude povzbuzením i pro další členy Klubu. Kdo nic nedělá, nic nezkazí, ale kdo něco dělá, může se dopracovat úspěchu. Držíme palce a přejeme dobré nápady, trpělivost při práci a trochu nezbytného štěstí.

Příběh války

Vědecko-pedagogická konference, konaná na půdě Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.

                                                        

Konferenci, konanou 27.-28.4. 2017, organizovalo Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel ve spolupráci s Vojenským historickým ústavem a Národním archivem. Ve vřavě na politické scéně si média nenašla dostatek prostoru na informace o této konferenci. Je to škoda, zdá se, že jediné noviny, které přinesly obsáhlou zprávu, byly Haló noviny 
http://www.halonoviny.cz/articles/view/45494679

Program:

 

Čtvrtek 27.4.2017

9.15-10.00 prezence

10.00 Úvodní slovo pana předsedy poslanecké sněmovny PČR pana Jana Hamáčka

Cca 10.10 Vystoupení hostů: Eduard Stehlík (Ministerstvo obrany, Odbor péče o válečné veterány a válečné hroby), Aleš Knížek (Vojenský historický ústav)

Dopolední blok 10.40-12.45:

Petr Tolar (Československá obec legionářská): Projekt Legie 100

Tomáš Kykal (Vojenský historický ústav):  Pátrání po osudech našich předků v první světové válce

Pavel Martinovský (Asociace učitelů dějepisu): První světová válka v lavicích

František Bobek (Československá obec legionářská): Tajemný zámeček (Edukační projekty ČSOL -Battlfield J.Klemeše, Oheň beznaděje, Zámeček Pardubice aj.) apod.)

Viktor Grossmann (historik, šéfredaktor): Popularizace historie skrze moderní média

Diskuze

Pamětník (Vladimír Winter, účastník bojů u Stalingradu)

Odpolední blok 13.45-16.00

Roman Štér (Národní archiv Praha): Pomníky odhodlání a zrady (pohraniční pevnosti)

Petr Wohlmuth (FF UK Praha): Pevnost Josefov a teorie heterotopického času

Ilona Zatloukalová (pevnost Josefov): Dětské programy na pevnosti Josefov

Viktor Grossmann (historik, šéfredaktor): Válka je o lidech (příběh generála Mikuláše Končického)

Dagmar Martinková (PF UK Praha): Volyňští Češi kolem nás (projekt ZŠ Bohdalice)

Vernisáž výstavy Návraty volyňských Čechů cca v 16.00-16.30

Pátek 28.4.2017

Dopoledení blok 10.00-12.30

Jan Kux (ČSOL, jednota Brno): Význam a místo Slavkovského mementa ve výuce žáků a studentů

Veronika Beranská (Etnologický ústav AV ČR): Odraz války v lidové slovesnosti: odkaz PhDr. Ivy Heroldové, CSc (1926-2005)

Lenka Kločková (Národní archiv Praha):  Životní osudy evangelického faráře Jana Jelínka

Jana Vrzalová : Příběh Inky Bernáškové, roz. Preissigové

Roman Štér (Národní archiv Praha): Práce s pamětníky. Minulost, současnost, budoucnost.

Michal Šmíd (Paměť národa): Zaznamenávat příběhy a vyprávět je dál

Pamětníci (pan Kindl a válečný veterán Václav Kuchyňka) 

Odpolední blok 13.30-16.00

Milan Žuffa-Kunčo (Čsol, předseda jednoty Olomouc): Po stopách volyňských Čechů až do Velké války

Miroslav Klusák (Společnost Ludvíka Svobody): Multimediální projekt Dukla 1944 a projekt Ženy bojující

Boris Iljuk : Váleční veteráni 2.světové války z Malé Zubovštiny

Dagmar Martinková (PF UK): Můj předek legionář (projekt Centra pro válečné veterány Brno)

Oliver Malina Morgenstern (režisér, dokumentarista): Bojovníci od Sokolova. Deníček spojařky (dokument) a další připravované projekty

                                                                                                  

© COPYRIGHT 2016 KALF  -  Administrace