Jiří Bílek patřil k nejpilnějším autorům našeho časopisu a literatury faktu vůbec. Již před delší dobou překročil stovku knižních publikací, jež vydal. Jsou mezi nimi odborné publikace, které připravil jako dlouholetý pracovník Vojenského historického ústavu (1976–2010), v nichž zachytil v nich dobu výstavby a přeměny Československé lidové armády v prvním desetiletí její poválečné existence (1945 – 1955, vyd. 2006), jejích jednotlivých složek a zejména historii pomocných technických praporů – pétépáků – (Pomocné technické prapory 1950 – 1954, vyd. 1992; Pétépáci aneb Černí baroni úplně jinak, 1996). Podstatnou část Bílkových knih tvoří literatura faktu, zabývající se válečnými konflikty (Kyselá těšínská jablíčka, 2011) i významnými historickými postavami (Marie Terezie. Cudná císařovna s hroznou pověstí, 2017; Václav IV., 2019) a detektivní příběhy, v nichž nezřídka využíval své historické znalosti (Podivná vražda na knížecím dvorci, 2018, ve které se vrátil k postavě nešťastného knížete Jaromíra z počátku 11. století).  Věnoval se záhadným jevům, jakým je „bermudský trojúhelník“ (Trojúhelník záhad a legend, 1990 a znovu 2019). Osm svazků tvoří cyklus Hádanky naší historie, které doplňují příběhy se společným titulem Bílá místa české historie. V bibliografii Jiřího Bílka najdeme i publikace, přinášející praktické rady „pro zahradu a dům“, jak se kdysi říkalo např. Domácí lexikon, 1994).

Scházívali jsme se zpravidla nad chystanými články pro nastávající ročník časopisu Přísně tajné vždy v prvních měsících roku, dříve než Jirka odjížděl na Litoměřicko, kde se věnoval chalupaření a nabýval nové síly pro své knihy a články. Před rokem jsme svou schůzku, pro moji nemoc, odložili a museli využít internet. Poslal mi i příspěvek o podivných okolnostech tragické smrti generálního tajemníka OSN Daga Hammarskjölda před šedesáti lety.

Letos se už sejít nemůžeme. PhDr. Jiří Bílek, CSc. ve smutném říjnu 2020 zemřel.  

Krátce po něm – 18. 10. 2020 – navždy odešel i dlouholetý člen a funkcionář Klubu autorů literatury faktu redaktor Václav Tikovský (*1937). 

Miloslav Martínek

Delegace výboru KALFu přišla oslavenci a svému čestnému předsedovi pogratulovat do jeho bytu na pražských Petřinách. Současný předseda KALFu dr. Stanislav Tumis popřál jubilantovi vše nejlepší, poděkoval za dosavadní činnost a předal pamětní list. Dr. Richter neskrývaje dojetí, připomněl anabázi literatury faktu jako svébytného knižního žánru, který dokáže skloubit fakticitu i umělecké ambice autorů. „Přátelé drazí, přeji vám, abyste nesli dál zástavu KALFu, chtěl bych tady zdůraznit, že je v dobrých rukou a že opravdu jste schopný ji donést dál, než se to podařilo kdysi mně,“ vyjádřil se skromně. „A myslím si, že jste sami přesvědčeni o tom, že vaše práce a vaše úsilí má smysl, že prospívá literatuře, jelikož takto promyšlenou literaturu faktu jen tak nikde nemají. A to, že jste ji přijali, že ji zastáváte, že za tím jdete, že jí pěstujete a že se vám to daří, je i váš úspěch, se kterým jste mi přišli gratulovat k devadesátinám. A já gratuluji vám k vašemu mladistvému elánu. Jsem rád, že jste přišli.“ Oslavenec také dostál svým zvyklostem a v průběhu setkání několikrát zarecitoval například svého oblíbeného Fráňu Šrámka, ovšem rovněž ze své vlastní působivé tvorby. Našemu čestnému předsedovi přejeme dostatek nejen tvůrčích sil a těšíme se na jeho další texty. Nejnověji se můžeme těšit na jeho knižní vzpomínky „Letokruhy mého žití“, kterých se ujalo Nakladatelství Epocha.

PhDr. Karel Richter, CSc. (* 15. června 1930 Chlumec nad Cidlinou) je český spisovatel, historik, publicista a překladatel. Po dokončení Reálného gymnázia v Novém Bydžově pokračoval ve vysokoškolském studiu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy a na Vojenské akademii v Brně a v Bratislavě. V letech 1971 až 1989 pracoval ve Vojenském historickém ústavu v Praze jako vědecký pracovník, přičemž se mimo jiné podílel na zpracovávání pamětí prezidenta republiky a generála Ludvíka Svobody, jejichž druhý díl mohl být publikován až po roce 1989.

Karel Richter je rovněž autorem několika desítek významných publikací literatury faktu. Především se zaměřuje na vojenské dějiny, jejich události a osobnosti, a to v širokém časovém poli od starověku až do 20. století (např. sepsal monografie: Případ generála Vlasova, Tragický osud generála Heliodora Píky, Válka začala v Polsku, Ave Caesar, Evžen Savojský…). Dr. Richter také spolupracuje s tiskem, rozhlasem, televizí a filmem. Byl spoluzakladatelem a dlouholetým šéfredaktorem revue literatury faktu „Přísně tajné!“, proto nepřekvapí, že část nejnovějšího čísla 4/2020 je jubilantovi věnována.

Karel Richter byl dlouholetým předsedou KALFu, dosud jeho členem a čestným předsedou, rovněž je členem Obce spisovatelů a předsedou poroty i duchovním otcem Chlumecké literární ceny Jaroslava Golla. Stal se trojnásobným laureátem Ceny E. E. Kische, dvakrát obdržel Cenu Miroslava Ivanova a slovenskou literární cenu Vojtěcha Zamarovského. Byl jmenován čestným občanem svého rodného města Chlumce nad Cidlinou.